Přímo pod Mont Blanc(em)

Byly jarní prázdniny a to pro mě znamená pořádný hory. Takže Francie. Juhuuu. A rovnou čtrnáct dní. No jo, zařídila jsem si prázdniny ještě o týden delší a lenošila jsem si v Alpách. Teda "lenošila".Byla to makačka, nemyslete si. Ono se řekne čtrnáct dní, ale na horách je to skoro jako věčnost. Na lyžáky se zpravidla jezdí na 4-5 dní, kvůli náročnosti. A já dva týdny. Ale bylo to super. Nemůžu říct, že jsem odpočatá, bylo to náročný, to né, že ne. Ale jsem "vyrelaxovaná" nebo jak se to říká. Utekla jsem výru velkoměsta a můžu přiznat, že mi už chybí. Hodně. Jsem holt městský typ. A taky moc nejsem na stereotypy a ty jsem tady měla prakticky pořád. Ráno buzení (vstávala jsem jako poslední, protože potřebuju takové to dlouhé protahování a připravování se na vylezení z postele), sprcha, snídaně (bageta se kiri/slaným máslem + džus), obléct se, zcivilizování, nastavit Ipod, ranní fotka pro kamarádku, snb boty/lyžáky, svah, oběd, svah, sprcha/vana, počítač/kniha, večeře, rodinná konverzace/film/skype/kniha...., spát. A znova a znova a znova. Jasně, že v Praze žiji přes týden taky ve stereotypech, ale aspoň se dají dny od sebe rozlišit. Tady ne. Takže už hurá Praho!*

 bonjour monsieur Blanc 

 rampouchy a rampouchy

 14 dní na Instagramu